Cestování

Cesty k jiným světům?

Cestování je úžasná věc, nicméně se už objevují první náznaky toho, že je nám naše Země malá, a že se blížíme do období vesmírné turistiky. Je to zhruba asi 50 let, kdy první člověk stanul na měsíci. Moc by mě třeba taková cesta zajímala, a rád bych se na ni vypravil, ale obávám se, že zatím na takovou cestu ještě nemám a je otázkou, zda kdy budu mít, než své působení tady na Zemi ukončím.  A tak zůstanu jen u úvah, které se týkají možností vesmírné turistiky. Proi naše děti to možná takový science fiction nebude,

Podívejme se tedy na současné, nebo velmi blízké možnosti takového cestování. Americká společnost Elona Muska Space X představila vesmírnou loď, která by měla umět přepravit například k výletu kolem měsíce, až 100 cestujících. Plánem je tímto plavidlem také dopravit turisty až na rudou planetu, možná další domov lidstva - Mars. Ale to zřejmě ještě bude chvíli trvat.

Další americká společnost Blue Origin Jeffa Bezose, je ve svých plánech skromnější. Ve své raketě New Shepard chce turisty vyvést alespoň na okraj kosmu a dopřát jim zážitek beztíže a také shlédnout na mateřskou planetu zhruba z výšky 100 km. A to už za pár měsíců. Tento článek píši v červnu 2020.

A ještě je tady 3. společnost, která intenzivně na možnostech vesmírného cestování pracuje. Je to Virgin Galactic. Ta vyvíjí raketoplán SpaceShip Two.  

Space x Falcon 9 - snímek NASA.

A možná jsou i další společnosti, nebo i státy, které na těchto možnostech intenzivně pracují, ale nedávají o sobě zatím tolik vědět. Jejich počínání je možná více zaměřeno na vojenské účely, ale turistika tam následně bezesporu hraje také důležitou roli. Uvidíme.

Space X, Flacon9, snímek NASA

Cestování v kosmu tak zahrnuje zřejmě tři základní možnosti:

1. Jen tak si na chvíli odskočit do kosmu, třeba do výšky 100 km
2. Vyletět do kosmu na oběžnou dráhu země
3. Lety do kosmu mimo oběžnou dráhu země.

Jak ale každý z fyziky určitě ví, vzdálenosti k nejbližším vesmírným tělesům v nekonečném vesmíru jsou astronomické. Z dnešního pohledu, turistická cesta nebo kolonizace třeba jen Marsu je stále ještě hudbou budoucnosti. A kdo bude kolonizovat? Člověk, pro kterého je spousta planet nepřátelská svým prostředím, anebo samo replikující se roboti, stvoření člověkem, pro které složité a nepřátelské prostředí planet nehraje až tak roli.  To určitě lidstvo vyřeší.

Ale co ty „vesmírné vzdálenosti“? Pokud bychom chtěli cestovat se současnou technologií k nejznámější blízké exoplanetě (zjednodušeně planetě, která se nachází v tzv. obytné zóně od své hvězdy) Proxima Centauri, vzdálené 4,2 světelných let, jak dlouho by tam letěla naše vesmírná loď? Ale pokrok pokračuje a tak díky novému dalekohledu Kepler už v roce 2015 objevilo lidstvo podstatně bližší planetu podobnou zemi – Kepler 425b, vzdálenou 1,2 světelných let. Je o 50% větší než země (takže bychom zde vážili o polovinu více než na zemi), ale jinak by prý život zde nemusel být příliš odlišný od Země. Mateřská hvězda této planety je jen o 0,37% hmotnější než Slunce. Perioda oběhu je 385 dní. Ještě bližší planetou nacházející se v obyvatelné zóně hvězdy je 600 světelných let vzdálená planeta Kepler-22b. Je 2,4 x větší než země, kolem své hvězdy se svítivostí o 25% nižší než naše Slunce oběhne za 290 dní.

Jak ale přežít cesty ke vzdáleným světům vzdálených třeba jen těch 600 světelných let? 

Tady se dostáváme k otázkám rychlosti tj. různým možným pohonům vesmírných korábů, ať už antihmotovým pohonem, fúzním náporovým pohonům, warpovým pohonem, či jen „výtahem do kosmu“, ale také k otázkám  „lidské nesmrtelnosti“. Není třeba zde rozebírat těžkosti vyplývající z hmotnosti strojů a co se stane s kosmickou lodí, která poletí rychlostí blízké světlu (pokud se to kdy vůbec podaří) pokud se srazí, byť jen s malým kosmickým smetím. Jen na raketoplánu Space Shuttle jsou vidět škrábance a jizvy od tohoto kosmického smetí, a to se pohyboval rychlostí „jen“ 29 000 km/ hod.  Možností, nad kterými si nejlepší mozky lidstva nyní lámou hlavy je nepřeberné množství. Mne zaujala myšlenka vědce Miko Khaku, která řeší najednou otázku rychlosti cestování v kosmu a lidské nesmrtelnosti. Tuto myšlenku rozebírá v knize Budoucnost LIDSTVA.

Je šílená, ale velmi zajímavá. PROČ NECESTOVAT NA LASEROVÉM PAPRSKU?

Zapotřebí je ale v prvním případě „Digitalizovat lidskou mysl“, jak píše Kaku ve své knize. Buď způsobem, o který se snaží v rámci programu Human Brain Project švýcarští vědci, kdy se snaží vytvořit počítačový program simulující všechny základní vlastnosti lidského mozku tak, že neurony nahradí tranzistory (zvládli již takto nasimulovat „myšlenkové pochody“ myši a králíka, tady jde o elektronickou cestu, nebo přístup amerických vědců v iniciativě BRAIN (Brain Resaerch through Advancing InnovativeNeurotechnologies) – biologickou cestu kdy je třeba rozkrýt strukturu mozku buňku po buňce. Když jich má lidský mozek asi 100 miliard, je to hektická práce. Ať už tak nebo tak, pak by bylo možné nahrát lidský konektom do počítače. A pak když už „budete v počítači“, mít k ruce svého avatara, kterého budete ovládat svou myslí. Představa je to šílená, nicméně reálná. Snad koncem tohoto století, nebo počátkem následujícího se očekává, že by mohl být lidský konektom hotov. Ale všichni víme, jak je to s předpověďmi.  Takže, zřejmě to ještě potrvá nějakou chvilku. Otázku duše a „jste to opravdu vy v tom počítači?“ zatím nechám stranou.

A teď finále.

Cestujeme rychlostí světla pomocí laserové portace.

Takto můžeme cestovat po vesmíru ke vzdáleným světům rychlostí blízké světlu.

Pak by naše cesty vypadaly takto:

• na měsíc bychom tak cestovali např 1 vteřinu.
• K Marsu pak několik minut,
• u plynných obrů sluneční soustavy za pár hodin,
• za 4 roky pak k Proximě Centauri.
• 600 let ke Kepler-22b
• A za stovky tisíce let by se náš konektom ocitl na hranici galaxie Mléčná dráha.

Toby byl výlet!

Se smrtí, či nutností mít vícegenerační rakety si nemusíte dělat starosti. V počítači jste nesmrtelní a po dorazení do cíle „spustíte „ jen svého avatara a můžete se kochat vzdálenými světy. A navíc, ani tisíce let cestování by pro vás nepředstavoval žádný problém! Tím, že byste cestovali rychlostí světla, by se čas pro vás fakticky zastavil. To jsou Einsteinovy rovnice. Vaše „vědomí“ by tak spalo, takže přesun na konec galaxie by byl bez jakékoliv prodlevy. A to je něco jiného než hibernace, kterou lze často vidět ve scifi filmech. Nemohli byste se kochat sice výhledem z okna a užít tak okamžiku cestování, ale zase byste si mohli na cestě stanovit několik zajímavých zastávek na vybraných planetách, a tak si cesty de facto užít.

Vzrušující představa! A co vy? Cestovali byste také rádi takto?

To by tyto stránky pak vypadaly poněkud jinak...